Michaelmas

Michaelské období, dny svatého Michaela, anděla, který se v době krátících se dnů utkal s drakem a posypal zem 'hvězdicemi', svatomichalskými astramy, květinami, které na konci období sklizně nezvykle září nejen v zahradách, ale i na lukách a podél cest.

V češtině takovým květinám říkáme podzimní atry (rod aster zahrnuje asi 250 druhů rostoucích na severní polokouli). Těm severoamerickým se říká michaelmas daisy. Možná se podivujete, že slovo daisy už znáte a představíme si bílou chudobku, sedmikrásku. V angličtině ale slovo 'daisy' označuje kdeco, co je sedmikrásce či kopretině trochu podobné. 

Michaelmas byl jeden z velmi důležitých středověkých svátků začátku zimy, je zmiňován v Shakespearových hrách a zdá se, že dnes už ho lidé spíše zapomínají, plněji ožívá snad jen ve waldorfských školách. Přitom je Michaelův příběh dost příznačný pro právě probíhající potemnělé dny.  

Zatímco velikonoční čas s sebou přinesl znovuzrození těla, osvěžení po temné zimě, michaelské období a krátící se dny mohou být zase symbolem osvěžení, zrození ducha, vnitřního světla, které nás provede podzimními a zimními chladnými a temnými dny. Michael nás nabádá abychom porazili své vnitřní draky, posilnili svého ducha a nechali ho ožít na pozadí umírajícího roku. Svatomichalské astry teď září jako malé mečíky světla, které ať dopomohou draky porazit.